Možná jste už někdy slyšeli, že holubi jsou „létající krysy“. Tahle přezdívka zní dost děsivě a evokuje představu špinavých, nebezpečných tvorů, kteří roznášejí nemoci na každém kroku. Je ale oprávněná? Podíváme se na to, jak to s holuby a nemocemi doopravdy je, kdy je opatrnost na místě a kdy naopak není důvod k panice ani k přehnaným obavám.
Zdroj obrázku: Octodeep, jazykový model Imagen-4.0
Jsou holubi létající krysy plné parazitů a nemocí?
Přezdívka „létající krysy“ dává holubům nálepku špinavých tvorů, kteří jsou doslova chodící zásobárnou parazitů a nemocí. Ve skutečnosti je ale tento obraz značně přehnaný. Ano, holubi mohou být nositeli některých parazitů nebo původců nemocí, stejně jako většina volně žijících zvířat, ať už jde o ptáky, savce nebo třeba domácí mazlíčky.
Jaké je riziko nákazy od holuba?
Pro běžného člověka, který s holuby nepřichází do úzkého a opakovaného kontaktu, je riziko nákazy skutečně velmi malé. Většina nemocí, které se mohou z holubů na člověka přenést, ohrožuje hlavně lidi s oslabenou imunitou nebo ty, kteří se pravidelně pohybují v prostředí s velkým množstvím holubího trusu. Pokud se držíte základních hygienických zásad, není důvod se holubů bát, rozhodně ne více než jiných zvířat žijících ve městech.
Jak se přenáší nemoc z holuba na člověka?
Nemoci se z holubů na člověka nejčastěji přenášejí nepřímo, a to hlavně prostřednictvím jejich trusu, peří nebo prachu, který z nich pochází. Největší riziko představuje vdechnutí prachu obsahujícího bakterie, viry nebo plísně, například při úklidu míst, kde se holubi ve větším množství zdržují a hromadí trus (například půdy, balkony, podkroví).
Některé infekce se mohou přenést i přímým kontaktem, když se například dotknete nemocného ptáka, jeho peří nebo trusu a následně si sáhnete na ústa, oči nebo otevřenou ránu. Velmi vzácně může dojít k přenosu i klovnutím nebo škrábnutím, to se ale týká hlavně lidí, kteří s holuby pracují nebo je chovají.
Jak se chránit před holubími nemocemi
Nejlepší prevencí je vyhýbat se přímému kontaktu s trusem, peřím nebo uhynulými ptáky a dodržovat základní hygienická opatření, zejména mytí rukou po styku s potenciálně kontaminovanými povrchy.
1. Myjte si ruce
Po kontaktu s holubem, jeho trusem, peřím nebo místy, kde se holubi často zdržují (například lavičky, parapety, zábradlí), si vždy důkladně umyjte ruce mýdlem a vodou.
2. Nevdechujte prach při úklidu
Při úklidu většího množství holubího trusu nebo peří (například na půdách, balkonech nebo ve skladech) noste ochranné rukavice a respirátor nebo roušku, abyste nevdechovali prach, který může obsahovat nebezpečné mikroorganismy.
3. Vyhýbejte se přímému kontaktu s nemocnými nebo uhynulými ptáky
Pokud najdete uhynulého nebo zjevně nemocného holuba, nedotýkejte se ho holýma rukama. V případě potřeby kontaktujte místní veterinární správu nebo odbornou firmu na odchyt a likvidaci.
4. Nenechávejte potraviny volně přístupné
Nekrmte holuby na veřejných místech a nenechávejte potraviny, zejména na zahradě nebo balkóně, volně přístupné, abyste nepřilákali větší množství ptáků.
5. Zabraňte hromadění trusu v okolí domova
Pravidelně čistěte místa, kde se holubi často zdržují (parapety, římsy, půdy), a snažte se zabránit jejich hnízdění v blízkosti obytných prostor.
6. Poučte děti
Vysvětlete dětem, že by si neměly hrát v místech, kde je hodně holubího trusu, a po kontaktu s ptáky nebo jejich peřím si mají vždy umýt ruce.
Jak ochránit balkon, parapet, střechu a půdu před holuby?
1. Fyzické zábrany
Nejúčinnější ochranou jsou různé mechanické zábrany. Na římsy, zábradlí, parapety nebo okraje střech se instalují speciální hroty proti holubům, které jim znemožní přistání a posedávání. Můžete vyzkoušet také elektrické pásky proti ptákům využívající slabé elektrické výboje, kterých se ptáci při kontaktu s páskou leknou a odletí, a časem se začnou chráněnému místu úplně vyhýbat. Pro větší plochy nebo půdní okna lze použít jemné sítě proti holubům, které zabrání ptákům vletět dovnitř nebo si v prostoru udělat hnízdo.
2. Optické plašiče
Holuby mohou odradit i některé optické prvky, například makety dravců pro plašení ptáků, zavěšené lesklé pásky, CD, zrcátka nebo speciální reflexní plašiče, které se ve větru pohybují a odrážejí světlo. Optické plašiče je dobré obměňovat nebo kombinovat s dalšími metodami, protože holubi si na ně mohou zvyknou.
3. Ultrazvukové plašiče
Ultrazvukové plašiče vydávají vysokofrekvenční zvuky, jež jsou pro lidské ucho většinou neslyšitelné, ale pro ptáky jsou nepříjemné a odrazují je od posedávání nebo hnízdění v chráněném prostoru. Holubi jsou ale velmi přizpůsobiví, a proto je dobré je kombinovat s mechanickými zábranami, sítěmi nebo maketami dravců.
4. Úklid a odstranění potravy
Důležité je také nenechávat na balkonech nebo kolem domu žádné zbytky jídla, krmivo pro domácí mazlíčky nebo volně přístupná semínka. Holubi se vracejí tam, kde najdou potravu a úkryt.
5. Uzavření vstupů na půdu
Zkontrolujte, zda nejsou na půdě nebo ve střeše volné otvory, kudy by se holubi mohli dostat dovnitř. Všechny průduchy, okna a větrací otvory zabezpečte sítí nebo mřížkou.
6. Pravidelný úklid a odstraňování hnízd
Pokud už holubi začali hnízdit, je nutné hnízda (v souladu s platnou legislativou) odstranit a místo vyčistit, aby se ptáci nevraceli. V některých případech je vhodné obrátit se na odbornou firmu. Hnízda ale nesmíte odstraňovat, pokud v nich již jsou vylíhlá mláďata, v tomto případě musíte počkat, až ptáci sami hnízdo opustí.
Co na holuby nefunguje?
Různé rady typu posypat parapety pepřem, octem, citronovou šťávou, kávovou sedlinou, vonnými oleji nebo kořením nemají na holuby prakticky žádný vliv. Pachy rychle vyprchají a ptáci si na ně zvyknou. 
Zdroj obrázku: Octodeep, jazykový model Imagen-4.0
Nejčastější onemocnění holubů
Ornitóza (Psitakóza, ptačí chlamydióza)
Ornitóza je bakteriální onemocnění způsobené Chlamydia psittaci, které postihuje především ptáky, ale může se přenést i na člověka. Nemoc se přenáší zejména vdechnutím aerosolů vzniklých ze sušených výkalů, prachu z peří nebo sekrety z dýchacích cest infikovaných ptáků. U lidí se projevuje jako těžší chřipka s horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy, suchým kašlem a v závažnějších případech i zápalem plic. Riziko nákazy je vyšší u chovatelů holubů a lidí, kteří pracují v holubnících, ale obecně je stále poměrně nízké.
Kryptokokóza
Kryptokokóza je plísňové onemocnění způsobené kvasinkami Cryptococcus neoformans, která se často vyskytuje ve větším množství v holubím trusu. K přenosu dochází vdechnutím spor z kontaminovaného prostředí. U zdravých lidí infekce často probíhá bez příznaků, ale u osob s oslabenou může způsobit závažné komplikace, jako je meningitida nebo zápal plic. Riziko nákazy je obecně nízké, ale v uzavřených prostorách s velkým množstvím holubího trusu (např. půdy, opuštěné budovy) se zvyšuje.
Salmonelóza
Bakterie rodu Salmonella mohou být přítomny v trusu holubů a přenášet se na člověka kontaminovanou potravou nebo nedostatečnou hygienou. U lidí způsobují průjem, horečku, bolesti břicha a zvracení. Ačkoli je přenos z holubů na člověka méně častý než z kontaminovaných potravin, riziko existuje zejména u lidí, kteří přicházejí do přímého kontaktu s holuby nebo jejich trusem.
Histoplazmóza
Histoplazmóza je plísňové onemocnění způsobené houbou Histoplasma capsulatum, která roste v holubím trusu. K nákaze dochází vdechnutím spor z prachu. U většiny zdravých lidí infekce probíhá mírně, s příznaky podobnými chřipce, ale u oslabených jedinců může způsobit závažné plicní komplikace. Riziko nákazy je nízké, ale zvyšuje se v prostředí s velkým množstvím holubího trusu, například v opuštěných budovách nebo na půdách.
Ektoparazité (roztoči, klíšťata, blechy)
Holubi mohou být hostiteli různých parazitů, jako jsou roztoči (Dermanyssus gallinae), klíšťata nebo blechy, kteří se mohou přenést i na člověka. K přenosu obvykle dochází při přímém kontaktu s holuby nebo jejich hnízdy. U lidí se projevuje svěděním, kožními vyrážkami a alergickými reakcemi. Riziko nákazy je nízké, ale může se zvýšit, pokud holubi hnízdí v blízkosti lidských obydlí.
Máme se tedy holubů a nemocí být?
Holubi jsou běžnou součástí městského prostředí a většina lidí s nimi přichází do kontaktu zcela běžně a bez následků. Přestože mohou být přenašeči některých nemocí, riziko nákazy pro zdravého člověka je velmi nízké. Důležitá je především základní hygiena (mytí rukou) po kontaktu s ptáky, jejich trusem nebo místy, kde se holubi často zdržují. Zvýšenou opatrnost by ale měli mít lidé s oslabenou imunitou, malé děti, senioři a těhotné ženy.