
1. Vajíčka
Samičky kladou v červnu a červenci 20–30 vajíček do hloubky 15–25 cm. Po několika týdnech se z nich líhnou drobné ponravy.
Chrousti vypadají jako neškodní brouci, kteří v květnových podvečerech bzučí kolem stromů. Skutečný problém ale začíná pod zemí — jejich larvy zvané ponravy dokážou roky ničit kořeny trávníku, mladé stromky, jahody i zeleninu.
V tomto článku vám ukážeme, jak chrousta a jeho larvy poznáte, jak se vyvíjejí, čím škodí a jak je hubit účinně — od mechanického sběru přes biologickou ochranu hlísticemi až po cílené přípravky.
Dospělý chroust je statný brouk velký zhruba 25–30 mm, s podlouhlým válcovitým tělem. Krovky má hnědé až rezavé, hlavu a štít černé, na bocích zadečku poznáte typické bílé trojúhelníkové skvrny. Nejnápadnější jsou ale tykadla — samci je mají roztažená do velkého vějíře sedmi lupínků, samice mají menší vějíř s šesti lupínky.
Larva chrousta — ponrava — vypadá úplně jinak. Je to bíložlutá housenkovitá larva ve tvaru písmene C, s hnědou hlavou a třemi páry nožek na hrudi. Dorůstá až 4–5 cm a žije celý život v půdě.
Pokud při rytí narazíte na velkou bílou „housenku", která se stočí do oblouku a má jasně viditelné nožky, jde téměř jistě o ponravu chrousta. Larvy chroustů mají na zadečku tmavší konec — to je rozlišovací znak proti ponravám zlatohlávků.
Chroust má nezvykle dlouhý životní cyklus — celkově 3 až 4 roky. Přitom drtivou většinu života stráví jako larva v půdě, dospělec létá jen několik týdnů.

Samičky kladou v červnu a červenci 20–30 vajíček do hloubky 15–25 cm. Po několika týdnech se z nich líhnou drobné ponravy.

Stádium trvá 3 roky. Larvy se v půdě postupně přemísťují za potravou a každým rokem vyrostou. Třetím rokem dělají nejvíc škody.

Na konci léta třetího (případně čtvrtého) roku se larva v půdě zakuklí. Z kukly se ještě téhož roku vylíhne dospělec.

Mladý brouk přezimuje v půdě a na povrch vylétá až v květnu. Dospělec žije jen 4–7 týdnů — během nich se páří a klade vajíčka.
Protože celý cyklus trvá několik let, chrousti se v některých oblastech vyrojí v masovém počtu jednou za 3–4 roky. Říká se tomu chroustí rok — v takovém roce je v podvečerních letech kolem stromů slyšet hlasité bzučení a v půdě se najednou objeví obrovské množství ponrav.
Chroust je býložravec, ale dospělec a larva mají úplně jiný jídelníček — a právě to dělá z chrousta dvojitý problém.
Pro běžnou zahradu jsou nejnebezpečnější právě ponravy. Dospělec obtěžuje pár týdnů na jaře, ponrava ale ničí kořenový systém pod povrchem klidně tři roky v kuse.
Škody způsobené chrousty se dají rozdělit do tří hlavních oblastí. V každé z nich vypadají úplně jinak — a podle toho vybíráte i řešení.
Když si zamoření potvrdíte, čeká vás cílená práce — ale postupná. Chroust má vývojový cyklus dlouhý 3–4 roky a ponravy v půdě sedí různě hluboko, takže jediný zázračný přípravek na všechno neexistuje. Spolehlivý výsledek dává teprve kombinace několika kroků provedených ve správné fázi sezony — od ověření populace přes biologii a mechanický sběr až po prevenci na další roky.
Hubení chroustů má smysl řešit hlavně ve stádiu larev — dospělec létá pár týdnů, ale ponrava škodí roky. Postupujte v tomto pořadí.
Vykopejte na podezřelém místě jamku 30×30 cm hlubokou asi 20 cm a přepočítejte ponravy. Pokud najdete více než 2–3 larvy, jde o ekonomicky významné zamoření a má smysl zasáhnout.
Při jarním a podzimním rytí záhonů ponravy sbírejte — jsou velké, nápadné a nelze je přehlédnout. Na malých záhonech tím rychle srazíte populaci, aniž byste museli použít chemii.
Nejúčinnější dlouhodobý nástroj jsou hlístice Heterorhabditis bacteriophora. Aplikují se zálivkou do vlhké půdy a do několika dnů larvy zlikvidují. Jsou bezpečné pro děti, zvířata, včely i užitečný hmyz. Ideální termín je konec července až září, případně časně na jaře.
Když biologie sama o sobě nestačí, použijte cílený insekticid na ponravy — aplikuje se zálivkou nebo zapravením do půdy. Vždy dodržujte dávkování a ochranné lhůty; některé přípravky se nesmí použít blízko jedlých plodin.
Pravidelně vertikutujte a provzdušňujte trávník (kompaktní drn samice nepreferují), podpořte přirozené predátory (krtek, ježek, drozd) a v období letu zakrývejte čerstvě oseté záhony netkanou textilií. Hlístice aplikujte v 2–3letém intervalu, dokud populaci nesrazíte.
Z těchto pěti kroků jsou hlístice pro většinu zahrad nejlepší kompromis mezi účinností a šetrností — fungují bez chemie a likvidují právě to stádium, které dělá nejvíc škody.
V kategorii přípravky proti chroustům najdete řešení pro různě silná zamoření — od biologických parazitických hlístic, které jsou šetrné k okolí, přes granulované přípravky pro zapravení do půdy, až po koncentráty pro plošnou aplikaci na trávníky a záhony. Najdete tam přípravky vhodné pro okrasnou zahradu, trávník i pro plochy s ovocem a zeleninou — vždy s uvedením povolených plodin a dávkování.
V Česku se setkáte hlavně se třemi druhy chroustů. Některé jsou si podobné, ale liší se prostředím, ve kterém žijí, a tím, na jakých rostlinách škodí.
Melolontha melolontha
Nejběžnější a hospodářsky nejvýznamnější druh. Délka 25–30 mm, krovky rezavě hnědé, na bocích zadečku jasné bílé trojúhelníky. Samci mají velký sedmilupenný vějíř tykadel.
Žije v otevřené krajině — pole, sady, zahrady, parky, okraje lesů. Jeho ponravy jsou hlavním viníkem škod na trávníku, zelenině i ovocných stromcích. Dospělci se rojí v květnu a začátkem června, přičemž v chroustím roce jich bývá v lokalitě tisíce.
Melolontha hippocastani
Velmi podobný chroustu obecnému, ale o něco menší a štíhlejší, s mírně odlišným tvarem zadní části. Spolehlivě je odliší jen entomolog — pro zahradníka je důležité, že způsobuje stejné škody.
Vyhledává spíš lesní prostředí, zejména doubravy, smíšené lesy a okraje lesů s lípami a habry. Jeho rojení také připadá na květen, často o pár dní později než u chrousta obecného. V kalamitním roce dokáže silně poškodit listoví stromů na velkých plochách.
Polyphylla fullo
Nápadně velký druh, dorůstá 30–36 mm. Krovky má tmavě hnědé s charakteristickou mramorovanou bílou „mlynářskou" kresbou, podle které ho poznáte na první pohled. Samci mají obrovská tykadla s mohutnými lupínkovými vějíři.
Žije v teplých písčitých lokalitách, často v borových lesích na jižní Moravě a v Polabí. Je vzácný a u nás zákonem chráněný jako silně ohrožený druh — pokud na něj narazíte, neubližujte mu. Na zahradách škody prakticky nepůsobí.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.